Problémy současné "Evropy"
Při snaze o objektivnost nelze opomenout některá zásadní fakta.
Svět není černobílý a je třeba připomenout, že na současné situaci v Evropě se podílí většina států EU, a to zdaleka ne pozitivně. Sice je zde dlouhodobě zvykem, že vše negativní se přisuzuje Rusku, ale tak tomu ve skutečnosti není. Je totiž otázkou, zda nebyly stále silněji ohrožovány logické zájmy a teritoriální význam této velmoci a zda se tedy Rusko oprávněně necítilo ohrožené. Jednou ze zásadních otázek totiž mimo jiné je, kdo se první začal rozpínat opačným směrem a vytvářet si domnělého nepřítele. Bylo to úplně původně, myšleno historicky od roku 1989 opravdu Rusko (v počátcích rozpadající se Sovětský svaz), anebo někdo jiný? Když trochu odbočíme, tak například je historicky dáno, že bývalé Československo, nyní samostatné Česko a Slovensko, jsou státy se slovanskou minulostí a tak patřily logicky k „východnímu bloku“. Nikdo z většiny občanů těchto zemí nevymaže svůj slovanský původ, ikdyž ho bude popírat nebo se dokonce bude uměle vydávat za představitele „Západu“. Přímo ze své osobní zkušenosti vím, že na učení mi byla bližší a snadnější ruština než například němčina nebo angličtina. Ikdyž ty jazyky umím, vždy mám o něco blíž k hledání slovíček a výrazů v té ruštině. Až od roku 1989 se začaly překreslovat dějiny a státy střední a středovýchodní Evropy byly postupně lákány ze strany „Západu“ na vidinu takzvaného „lepšího života“. Ten se však ve skutečnosti až tak jednoduše nekonal, jelikož ani ten propagovaný „západní styl“ života zdaleka není vysněný ráj bez chyb. Když to vezmeme stručně, následné události vedly v 90. letech k rozpadu Sovětského svazu, což se ukázalo a ukazuje, jako zásadní chyba. Potom dále pokračoval postup událostmi povzbuzeného „Západu“ směrem na „Východ“ a vše nakonec vyústilo ve stav, kdy došlo k přímému ohrožení zájmů Ruska. Další vývoj je potom více než logický, ikdyž se ho současní evropští politici snaží popisovat jinak a toto neustále vnucovat občanům jako jedinou pravdu. Jak je to po pravdě historicky, je možné dozvědět se na odkazu v ruském překladu článku (odkaz dole). V USA to už naštěstí nejvyšší představitelé vědí. Bohužel toto ale většina představitelů států EU odmítá přijmout, otázka je "proč"? Je třeba si však uvědomit, jak by na místě Ruska v posledních letech reagovala současná „Evropa“, kdyby tomu bylo naopak. Jenže o této otázce a dalších logických a historických skutečnostech nechce „evropská elita“ ani slyšet. Namísto toho se zde vytváří a vnucuje jednostranný pohled na svět, označovaný za "jediný správný". Každý, kdo nesdílí zde vnucované myšlenky a názory vládnoucích stran, je označován za dezinformátora, zrádce a "dezoláta". Účelově je takto vytvářena nenávist vůči některým zemím, především proti Rusku. Vzniká pak hysterie, která ve svém výsledku podporuje konflikty, zbrojení a jakousi touhu po budoucích bojích a válkách. Některé politické strany toto mají přímo nebo skrytě ve svých programech. Kdo ještě dlouho před začátkem volební kampaně v ČR začal strašit občany budoucí válkou s Ruskem, je rovněž více než zřejmé. Spoléhat se především na téma válka a zbrojení při zoufalém boji o záchranu svého politického vlivu a všech svých výhod s ním spojených, je poněkud bizarní. Jenže jde o strany, které tady za celé období svého vládnutí pro občany neudělaly nic podstatného a počínaly si v rozporu se svými předvolebními programy a sliby. To bylo zdůvodňováno situací po konfliktu na Ukrajině. Jejich prioritním zájmem byla po celou dobu jen zahraniční politika a nikoli vlastní občané. Navíc již v úvodu vládního období koalice těchto stran byl do čela státu podporován prezident s vojenskou minulostí. Ve výsledku se tak stalo především to, že Česká republika už několik let vyniká hlavně svojí silnou "válečnickou rétorikou", mnohdy nejsilnější v rámci celé EU. Jakoby celkově někoho strašila také skutečnost, kdy se v USA k mnohým věcem v poslední době začali stavět pragmaticky a rozumněji. Náhle je trnem v oku většiny Evropy také jejich dávný spojenec, tedy USA. Je to paradoxní, ale taková je současná realita v Evropě a velmi výrazně je to vidět v ČR. Věřme, že po vzoru současných Spojených států postupně začne vítězit větší rozum také v Evropě. Zatím ho má dlouhodobě jen Viktor Orbán a v některých aspektech také Robert Fico. Pokud nedojde brzy k výrazným změnám, bude mít na případných budoucích konfliktech větší podíl současná politická reprezentace EU. Otázka zní, proč tomu tak je. Že by šlo o skrytý vliv zbrojařských firem v touze mít větší podíl na zisku pod záminkou vytváření strachu z domnělých nepřátel? Takováto cesta ale k ničemu dobrému nikdy nepovede. Přestaňme si konečně lhát a vytvářet si umělé nepřátele.
Pozoruhodným argumentem "západní Evropy" posledních desítek let je údajná obava z toho, že se "Rusko snaží rozpínat na "Západ". Spíš by se slušelo objektivně zeptat, zda se naopak již desítky let neustále Západ nesnaží rozpínat na Východ. Je zřejmé, že tyto pokusy neustále zesilovaly. Rusko si potom logicky začalo hájit své zájmy a teritorium. Bohužel se to dostalo až tam, kde to je již několik let.
Překlad do ruského jazyka je zde
Zajímavý odkaz je zde
